Pět let novinářem

Rozhlas. Televize. Web. Noviny.

Novinařina je advokacii v mnohém podobná. I pro ni je důležité zorientovat se rychle v nepřehledném množství informací, vybrat ty podstatné, zasadit je do souvislostí, a i když jsou složité, podat je jednoduše a přitom zajímavě.

Rozhlas. Advokátem jsem se rozhodl stát už v šesté třídě. Před tím mi ale přes cestu přeběhla novinařina. A začala mě zajímat a přitahovat tak moc, že jsem se jí věnoval už na gymnáziu. V Rádiu Zlatá Praha (1994-95) a na Frekvenci 1 (1995-96) jsem hlásil zprávy a natáčel rozhovory a ankety pro diskusní pořady. Třeba pro Pressclub Zuzany Bubílkové.

Česká televize. Znovu jsem se k novinařině na půl roku vrátil v roce 2018. Tou dobou jsem byl advokátem už deset let. Nabídce podílet se na přípravě podkladů pro zpravodajské (Události v regionech; Události; Události, komentáře) a publicistické (Interview ČT24; Týden v justici) televizní pořady a psát na web ČT24 články s právní tematikou jsem ale neodolal. Po návratu z televize zpět do advokacie bývám do televizních pořadů zván jako host. Nejčastěji do Týdne v justici, Událostí anebo kontinuálního vysílání ČT24. Divákům jsem třeba vysvětloval zásady svobodného přístupu k informacím nebo protiústavnost zdanění církevních restitucí. Ve dvou živých vstupech během jednoho dne jsem přímo z budovy Ústavního soudu komentoval předpo jeho vynesení nález, jímž ústavní soudci zdanění církevních restitucí zrušili.

Česká justice. Mezi lety 2018-20 jsem pro zpravodajský portál Česká justice psal články, rozhovory a analýzy s právní a justiční tematikou. Například přehled nejzajímavějších judikátů anebo jak rozhodoval nový předseda civilního kolegia Nejvyššího soudu. S místopředsedkyní Ústavního soudu Miladou Tomkovou jsem si povídal o zahlcenosti Ústavního soudu, k němuž ročně napadne víc než 4.000 stížností, soud ale vyhoví jen 4 % z nich. Ústavního soudce Davida Uhlíře, jenž byl dříve advokátem, jsem se ptal, jak nejlépe napsat ústavní stížnost. Denně si v advokacii vzpomenu na slova děkana brněnských práv Martina Škopa, který mi řekl, že dobrý právník umí dát problému příběh. Rád vzpomínám na osobní setkání s legendami našeho ústavního soudnictví - nejdéle sloužícím ústavním soudcem Vojenem Güttlerem, s nímž jsem se bavil o nebezpečných pokusech o "kreativní" výklad Ústavy, a s Eliškou Wagnerovou, podle níž je rotace ústavních soudců napříč senáty žádoucí a v pořádku.

Lidové noviny. Pro noviny s tradicí od roku 1893, do nichž psával už Karel Čapek a reportážemi od soudů, tak zvanými soudničkami, přispívali Karel Poláček, Eduard Bass a Rudolf Těsnohlídek, jsem pracoval víc než rok. Zprvu jen externě svými glosami. Třeba že ústavní stížnosti by měli psát zkušení advokáti. Později jsem z advokacie odešel do Lidovek vést přílohu Právo a justice. V článcích, rozhovorech a analýzách jsem se zaměřoval na témata podstatná pro advokáty a jejich klienty. Přestože Ústavní soud zprvu odmítl sdělit, kolik mají jeho soudci nevyřízených stížností, po zásahu Úřadu pro ochranu osobních údajů tuto statistiku nakonec vydal. Otisknul jsem ji společně s úvahami, že rychlejší soud by ve své době chtěl i Charlie Chaplin a že upozorňovat na průtahy před Ústavním soudem je v zájmu nás všech. Od té doby začal Ústavní soud detailní přehledy nedodělků zveřejňovat pravidelně co čtvrt roku. Vůbec první takový přehled jsem krátce na to vydal i ohledně Nejvyššího soudu. Rád vzpomínám na osobní setkání a rozhovory se soudcem Nejvyššího správního soudu Tomášem Rychlým, ústavní soudkyní Kateřinou Šimáčkovou, předsedou Nejvyššího soudu Petrem Angyalossym anebo bývalým ministrem spravedlnosti Janem Kalvodou, který se po odchodu z politiky věnuje advokacii.