Ústavní soud: Započíst odsouzenému do výkonu trestu odnětí svobody celé období, po něž mu byl pobyt ve vězení přerušen ze zdravotních důvodů, by se míjelo s účelem trestu

Média informují o žádosti odsouzeného o započtení doby, po niž mu byl pobyt ve vězení přerušen ze zdravotních důvodů, do celkové délky uloženého trestu odnětí svobody.

V této souvislosti opomíjejí, že se Ústavní soud obdobnou otázkou zabýval již před sedmi lety, kdy vydal nález, podle něhož započíst do výkonu trestu odnětí svobody celé období, po něž byl odsouzenému pobyt ve vězení přerušen ze zdravotních důvodů, by popíralo účel tohoto druhu trestu.

Ředitel věznice může odsouzenému přerušit výkon trestu odnětí svobody a započítat mu do něj až 30 dnů v kalendářním roce, potřebuje-li odsouzený neodkladně zdravotní péči, kterou mu nelze zajistit ve věznici ani ve specializovaném zdravotnickém zařízení Vězeňské služby. Podmínkou tohoto započtení je, že si odsouzený újmu na svém zdraví nezpůsobil úmyslně.

O započtení doby, po niž byl odsouzenému pobyt ve vězení ze zdravotních důvodů přerušen na déle než 30 dnů v kalendářním roce, již nerozhoduje ředitel věznice, nýbrž soud.

A právě případ, kdy odsouzený nevykonával trest odnětí svobody po dva roky a osm měsíců, kdy se s vážným onemocněním léčil mimo věznici v civilním zdravotnickém zařízení, řešili ústavní soudci již před sedmi lety. Dospěli k závěru, že tak rozsáhlé přerušení výkonu trestu odnětí svobody zeslabuje jeho ochrannou, výchovnou, preventivní i represivní funkci a proto ho do doby výkonu trestu odnětí svobody není možné automaticky započítat celé. "Má-li být zachován účel trestu, není dost dobře možné, aby soud bez dalšího započetl do výkonu trestu vždy celé období, představující i několik měsíců či let, kdy odsouzený trest nevykonává (není umístěn ve zdravotnickém zařízení věznice)," napsali tehdy doslova ve svém nálezu.