Pohnuté osudy Klimtových obrazů
Gustav Klimt, jehož otec pocházel ze severních Čech, byl rakouským malířem v období bezstarostných krásných časů předcházejících výstřelům první světové války, nostalgicky označovaných za Belle Époque. Své portréty si u něj objednávala vídeňská smetánka. Klimtovu stopu najdeme i u nás. Jeviště a hlediště libereckého divadla dodnes odděluje jeho opona. A Graz s Prahou ještě před šesti lety spojoval expresní vlak rakouských drah s malířovým jménem.
Mnohé jeho obrazy byly mlčenlivými svědky dějinných událostí a rodinných tragédií. Vyprávět by mohly nejméně tolik, co náhrdelník z televizního seriálu z počátku devadesátých let.
Před šesti lety jsem zhltnul román americké novinářky a spisovatelky Anne-Marie O'Connor Dáma ve zlatém, téhož roku pod stejným názvem i zfilmovaný. Dáma ve zlatém, přezdívaná jako rakouská Mona Lisa, je Klimtův portrét manželky česko-rakouského bankéře a cukrovarníka židovského původu Ferdinanda Bloch-Bauera. Jmenovala se Adele. Původní název Klimtova obrazu, olejomalby na plátně doplněné zlatem a stříbrem, proto byl Zlatá Adele. Dokud ho za druhé světové války na Dámu ve zlatém nepřejmenovala vídeňská galerie Belvedere, aby tím zpřetrhala jeho spojování s původními vlastníky.