Nový klientský případ před Nejvyšším soudem: Náhrada škody za nezákonné rozsudky

V dovolacím řízení zastupuji klienta, jemuž soudy odmítly přiznat náhradu škody za nezákonné rozsudky opatrovnických soudů.

Zamítnutí žaloby opřely o argument, že tyto rozsudky nebyly dosud nikdy jako nezákonné zrušeny, ani z tohoto důvodu výslovně změněny (podmínka pro přiznání náhrady škody podle odškodňovacího zákona). Nezrušil je Ústavní soud, ani je za nezákonné neoznačily samy opatrovnické soudy, když později při změně poměrů znovu rozhodovaly o výchově a výživě nezletilých dětí.

Z argumentů předestřených Nejvyššímu soudu v dovolání:

• odmítnutí ústavní stížnosti ještě neznamená, že v řízení před obecnými soudy nedošlo k nezákonnosti, jelikož ne každá nezákonnost v rovině podústavního práva musí dosáhnout intenzity porušení základních práv, jimž teprve Ústavní soud poskytuje svou ochranu
  
• rozsudky opatrovnických soudů se při změně poměrů neruší, nýbrž mění, avšak ani při jejich změně nejsou opatrovnické soudy oprávněny zkoumat správnost (zákonnost) svých předchozích rozsudků, protože zabývat se mohou vždy jen aktuální změnou poměrů (6 Cz 29/66).