Nový klientský případ před Nejvyšším soudem: Lhůta "bez zbytečného odkladu" ve spotřebitelských sporech

Před Nejvyšším soudem (dovolání podala protistrana - prodávající podnikatel) zastupuji spotřebitele, který pravomocně uspěl s žalobou proti pozdnímu vyřízení reklamace zakoupeného zboží, odstoupení od kupní smlouvy a vrácení kupní ceny.

O co v tomto případu jde:

• lhůta "bez zbytečného odkladu" představuje tzv. neurčitý pojem v právu, jehož konkrétní obsah závisí na tom, v jakém oboru práva se aplikuje a kdo konkrétně (v jakém postavení) je v této lhůtě oprávněn či povinen něco vykonat. Z tohoto důvodu má proto tato lhůta jiný (systematický, teleologický a logický) výklad i obsah v právu ústavním [srov. k tomu Ústavní soud, sp. zn. Pl. ÚS 29/09] a správním [srov. k tomu Nejvyšší správní soud, sp. zn. 6 As 1/2008], která jsou součástí práva veřejného, jiný v právu insolvenčním [srov. k tomu Nejvyšší soud, sp. zn. 29 NSČR 11/2017] stojícím na pomezí práva veřejného a soukromého, a naprosto odlišný v právu občanském zařazeném do práva soukromého, kam kromě běžných občanskoprávních závazkových vztahů patří i ty spotřebitelské,
• lhůta "bez zbytečného odkladu" ve smyslu § 2002 odst. 1 věty první občanského zákoníku musí být vykládána podle zásad, na nichž občanský zákoník spočívá společně se zákonem o ochraně spotřebitele [srov. k tomu Nejvyšší soud, sp. zn. 33 Cdo 3228/2009; Ústavní soud, sp. zn. III. ÚS 2983/08; Soudní dvůr EU, sp. zn. C-49/11 (případ "Content Services Ltd proti Bundesarbeitskammer")],
• je proto argumentačně nesprávné dovolávat se jejího výkladu podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 2484/2012, neboť ten se týkal výlučně práv a povinností vyplývajících z již zrušeného obchodního zákoníku. Správnější je použít výklad podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 1300/2006 dopadajícího na právní vztahy ze zrušeného občanského zákoníku, tj. že tato "...lhůta má pouze pořádkovou povahu...", což znamená, že s jejím uplynutím nejsou spojovány žádné pro spotřebitele negativní důsledky.