O novele advokátního tarifu, rovnosti zbraní a demokratickém právním státu

Letos v březnu je to 175 let (1849) od rozehnání ústavodárného říšského sněmu, který v Kroměříži kvůli obležení Vídně zasedal už od podzimu předchozího roku. Upíraly se k němu mnohé naděje. Vzejít z něj měla nová ústava, na svou dobu revolučně zavádějící základní občanská práva jako rovnost před zákonem, svobodu shromažďování, zrušení trestu smrti a rozdělení státní moci na zákonodárnou, výkonnou a soudní. Vášnivá debata se strhla už kvůli úvodnímu článku o původu veškeré moci. Sněm navrhoval, aby vycházela z lidu. To bylo pro nového císaře Františka Josefa I. a jeho vládu nemyslitelné. Paralelně proto připravili svou, březnovou či Stadionovu (tehdejší ministr vnitra, kultu a vyučování, později nahrazený Alexanderem Bachem) ústavu, podle níž mělo zdrojem státní moci zůstat dědičné monarchistické právo dané panovníku Bohem a klíčovou roli ve státě nadále hrát aristokracie. Kroměřížskému sněmu tak nakonec byla vnucena (naoktrojována) ústava jiná, než jakou připravoval a chtěl, ačkoli ani ta nikdy nevešla ve svou účinnost.

Dost však již bylo historického exkurzu. Proč jsem ale začal právě touhle historickou paralelou? Protože přes všechno, co se o návrhu novely advokátního tarifu od pátku, kdy jej ministerstvo spravedlnosti rozeslalo do meziresortního připomínkového řízení, dočítám ("minimální možný kompromis"), byla jeho výsledná podoba advokacii nakonec spíše vnucena podobně jako kroměřížskému sněmu namísto revoluční ústavy ta oktrojovaná.

Advokátní tarif je dlouhodobě bolavým tématem české advokacie. Pochází z roku 1996, naposledy byl výrazně zvýšen před osmnácti lety, a tak dnes už ani přes své pozdější dílčí úpravy nereflektuje nejen vývoj inflace od roku 2006 (80 %), ale ani moderní trendy při poskytování právních služeb.

Zatímco ministerstvo zdravotnictví mění svou resortní úhradovou vyhlášku, stanovující ceny lékařských zákroků a péče, každý rok, ministerstvo spravedlnosti tu svou – advokátní tarif – mění jen jednou za několik let. Advokacie sama nemá na advokátní tarif bezprostřední přímý vliv, protože nejde o stavovský předpis České advokátní komory a na rozdíl od advokátního zkušebního nebo kárného řádu může ministerstvo spravedlnosti změnit advokátní tarif dokonce i bez předchozího projednání s advokátní komorou. Očekávání vkládaná do jeho novely proto byla veliká. Vystřízlivění z jejího aktuálního návrhu (v konsolidovaném znění zde) však přináší nejen důvodová zpráva,

podle níž by se tarif po této novele neměl měnit aspoň příštích deset až patnáct let, tedy nejméně do roku 2034 až 2039, ale také to, že oproti loňskému mnohem progresivnějšímu návrhu, proti němuž se však v meziresortním připomínkovém řízení postavily zejména ministerstvo financí a soudy, neobsahuje možnost účtovat úkony právních služeb kratší jedné hodiny, typicky porady s klientem. Účtovatelnou tak zůstane jen každá další (soudem uznaná jako účelná) porada delší než hodinu.

Proč ale delší než hodinu, když vše důležité probere advokát s klientem při každé další pravidelné poradě zpravidla už za půl hodiny? Pro srovnání. Terapie u psychologa trvá 50 minut a zdravotní pojišťovny ji svým pojištěncům zčásti proplácejí. Ambulantní vyšetření u lékaře, typově odpovídající poradě advokáta s klientem, téměř nikdy netrvá déle než čtvrt, maximálně půl, hodiny a zdravotní pojišťovny je plně proplácejí. Tak proč nemohlo být z loňského návrhu novely advokátního tarifu převzato do toho letošního to nejlepší, totiž účtování první hodiny vždy a pak dál po čtvrthodině?

Obhajoba ve věcech trestních je komplexním poskytováním právních služeb. Proto nelze přistoupit na to, že demokratický právní stát porušuje princip rovnosti zbraní tím, že obhájcům ex offo neproplácí tytéž úkony, které standardně proplácí policistům, státním zástupcům a soudcům.

Zatímco totiž obhájcům ex offo bude stát podle návrhu novely advokátního tarifu nadále hradit jen každou další (účelnou) poradu s klientem přesahující jednu hodinu, a stejně tak jim nezaplatí (nikdy to nedělal, ale měl by) přípravu k hlavnímu líčení u soudu, přípravu na výslech svědka na policii ani přípravu na poradu s klientem ve vazební věznici, ačkoli žádný obhájce ex offo nepůjde k soudu, na policii ani do vazební věznice bez předchozí přípravy, tak na druhou stranu tentýž stát vždycky platil, platí a bude nadále platit vyšetřující policisty, dozorové státní zástupce i trestní případ rozsuzující soudce za každou hodinu jejich osmihodinové pracovní doby a všechno, co během ní učiní, tedy i každou jejich poradu, aniž by kdokoli posuzoval její účelnost, a každou jejich přípravu.

Příklad. Dozorový státní zástupce dělá prověrku policejního vyšetřovacího spisu – běží mu plat. Dozorový státní zástupce si telefonuje s vyšetřujícím policistou a udílí mu pokyny – běží mu plat. Policista se připravuje na výslech svědka nebo obviněného – běží mu plat. Státní zástupce se připravuje na hlavní líčení – běží mu plat. Soudce se připravuje na hlavní líčení – běží mu plat.

Kdybychom věděli, že ministerstvo spravedlnosti do důvodové zprávy k aktuálnímu návrhu novely advokátního tarifu, který v pátek rozeslalo do meziresortního připomínkového řízení, napíše, že "...je dán předpoklad, že bude v navrhovaném stavu platit minimálně dalších deset nebo patnáct let...," – kolik jen asi za tu dobu vyroste nových právnických generací..., za patnáct let se, pro představu, uskuteční tři až čtyři další sněmy advokátní komory, troje až čtvery další volby do Poslanecké sněmovny, loni ani letos jmenovaní ústavní soudci už nebudou ve svých funkcích..., a mně bude šedesát let – bývali bychom byli, a ne že jsme, co jsem jen mohli, nebyli, v jeho prosazování ještě aktivnější. Tohle konstatování totiž důvodová zpráva k loňskému mnohem progresivnějšímu návrhu novely advokátního tarifu neobsahovala.

Takhle nás tedy "…minimálně dalších deset nebo patnáct let…" čeká jiný příklad. Ostatně, jsme na něj zvyklí. Obhájce ex offo se připravuje na poradu s klientem – odměna podle advokátního tarifu mu za to nenáleží. Obhájce ex offo vykonal poradu s klientem kratší jedné hodiny – odměna podle advokátního tarifu mu za to nenáleží. Obhájce ex offo se připravuje na výslech svědka na policii – odměna podle advokátního tarifu mu za to nenáleží. Obhájce ex offo se připravuje na hlavní líčení u soudu – odměna podle advokátního tarifu mu za to nenáleží.