Můj výběr z méně známé judikatury Ústavního soudu: říjen 2021

06.11.2021
III. ÚS 2535/21  Stěžovatele povinně zastoupeného právním profesionálem (advokátem) stíhá břemeno tvrzení. Je na něm samotném, aby Ústavnímu soudu předložil přesvědčivou ústavněprávní argumentaci podpořenou relevantní judikaturou. Není úkolem Ústavního soudu, aby ji domýšlel. Podstata soudního řízení, včetně toho před Ústavním soudem, spočívá v poměřování argumentace předkládané stranami a v hledání a nalézání nejspravedlivějšího možného řešení. Ústavní soud konfrontuje obsah napadených rozhodnutí s předloženou argumentací. Pokud však stěžovatel vůbec žádnou nenabídne, nemá Ústavní soud co přezkoumávat.

I. ÚS 1518/21 Střídavou péči lze před ostatními modely péče upřednostnit, jen je-li s přihlédnutím ke všem svým zvláštnostem, v kladném i záporném smyslu, tím skutečně nejvhodnějším uspořádáním zohledňujícím zájem dítěte. To zvláště platí v případě, v němž by další realizace střídavé péče byla - právě vzhledem k zájmům dítěte - velmi komplikovaná, na což také ukazuje její dosavadní průběh.

I. ÚS 2394/21 Spravedlivost soudního řízení ve smyslu jeho férového vedení se posuzuje jako celek. Proto ne každé pochybení soudu odůvodňuje zásah Ústavního soudu pro porušení stěžovatelových základních práv.

IV. ÚS 2350/21 Měla-li by převážit povinnost správních orgánů vracet účastníkům řízení část obsahu spisového materiálu nad principem zachování úplnosti spisového materiálu, pak by to muselo být v zákoně výslovně uvedeno. Dovolává-li se stěžovatelka právní úpravy vztahující se k vydání nebo odnětí věci podle trestněprávních předpisů s tím, že v případě nezákonného zásahu orgánů činných v trestním řízení musí být vydaná nebo odňatá věc vrácena, není takový odkaz přesvědčivý, protože o nezákonnosti místního šetření provedeného Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže v obchodních prostorách stěžovatelky nebylo rozhodnuto. Nelze tedy vycházet z toho, že by bylo bez dalšího nezákonné.

IV. ÚS 2513/21 Zákon o státní službě klade odlišné požadavky na bezúhonnost uchazeče o přijetí do služebního poměru a na státního zaměstnance ve služebním poměru. Není proto nepřiměřené, když při vstupu do služebního poměru může podmínku bezúhonnosti splňovat i osoba, jejíž dřívější odsouzení již bylo zahlazeno, nebo na niž se hledí, jako by nebyla odsouzena, zatímco důvodem ke skončení služebního poměru zůstává pravomocné odsouzení i přesto, že se na pachatele v důsledku upuštění od potrestání hledí, jako by nebyl odsouzen.


Zdroj: NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu

právní věty sestavil © JUDr. Tomáš Nahodil, advokát