Můj výběr: Květnová judikatura Ústavního soudu

01.06.2021

III. ÚS 769/21 Z toho, že stěžovatelka spoléhala v řádnou registraci vozidla jeho nabyvatelem, nelze dovozovat mimořádné důvody vedoucí ke zproštění její odpovědnosti za přestupek neoprávněného parkování na vyhrazeném stání. Stěžovatelka si naopak jako podnikatelka v oboru prodeje vozidel měla a mohla být vědoma možných komplikací a negativních následků souvisejících s neprovedením registrace vozidla. Bylo tedy především na ní, aby při převodu vlastnického práva k vozidlu jednala přiměřeně odpovědně a obezřetně, aby mohla splnit svou zákonnou povinnost požádat o zápis změny vlastníka v registru silničních vozidel se všemi náležitostmi a vyhnula se tak případným negativním důsledkům spojeným s tím, že tento údaj neodpovídá skutečnosti.

IV. ÚS 1162/21 Ústavní stížnost je nepřípustná, pokud stěžovatel před jejím podáním nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje. Samotné pravomocné rozhodnutí tuto podmínku nesplňuje, jestliže řízení nadále pokračuje. V řízení, v němž stěžovatelka vystupuje jako žalobkyně, Nejvyšší soud případ vrátil okresnímu soudu. Řízení tudíž stále pokračuje a stěžovatelka má v jeho průběhu k dispozici zákonné prostředky, jimiž může pro ni případné nepříznivé rozhodnutí napadnout.

I. ÚS 531/21 Ochrana ústavnosti není úkolem jen Ústavního soudu, nýbrž všech orgánů veřejné moci a řízení před Ústavním soudem je přípustné teprve až po vyčerpání všech ostatních procesních prostředků, kdy ostatní orgány veřejné moci již nejsou schopny tvrzený protiústavní stav napravit. Takové procesní prostředky ale musí být využity fakticky, a nikoli jen formálně.

III. ÚS 1101/21 Ústavní stížnost proti sdělení soudu, že nepovoluje pořizovat obrazový záznam soudního jednání, je nepřípustná. Směřuje totiž proti opatření, jímž se upravuje vedení řízení. Ústavní stížnost není, až na výjimky, přípustná právě proti kategorii tzv. dílčích procesních rozhodnutí (opatření), neboť řízení se jimi nekončí a stěžovatel má vždy možnost bránit se tvrzenému porušení svých základních práv podáním ústavní stížnosti proti konečnému rozhodnutí. Domnívá-li se proto stěžovatelka, že zákaz pořízení obrazového záznamu porušil její práva a zhoršil její procesní postavení, může tyto své námitky uplatnit v dalším průběhu řízení před obecnými soudy, zejména v opravném prostředku proti konečnému rozhodnutí.

IV. ÚS 973/21 Byl-li advokát, který podal ústavní stížnost jako opatrovník nezletilého stěžovatele, tj. jeho jménem, podle předložených podkladů jmenován jeho opatrovníkem jen pro potřeby trestního řízení, a nikoliv pro podání ústavní stížnosti, pak účinky podání ústavní stížnosti nemohou být přičítány nezletilému, ale jen tomuto advokátu, který však nebyl účastníkem řízení, z něhož vzešel ústavní stížností napadený rozsudek.

II. ÚS 779/21 Ačkoli se stěžovatelka (stavební společnost) v ústavní stížnosti označuje za poškozenou, v napadeném rozhodnutí mezi poškozenými uvedena není. Podle napadeného rozhodnutí navíc vůbec nebyla účastníkem daného trestního řízení. Její základní práva proto nemohla být napadeným rozhodnutím dotčena. Převážná část stěžovatelčiny argumentace se týká případného zásahu do práv některých obžalovaných než do jejích vlastních. Ústavní stížnost je však prostředkem individuální právní ochrany, tudíž ji nelze podat ve prospěch třetí osoby.

IV. ÚS 703/21 Neobsahuje-li dovolání vymezení předpokladů své přípustnosti, pak jeho odmítnutí Nejvyšším soudem neporušuje Listinu základních práv a svobod. Tento závěr je souladný s přístupem Evropského soudu pro lidská práva. Odmítnutí dovolání z důvodu nenaplnění jeho obsahových náležitostí má pak nevyhnutelné důsledky pro posouzení přípustnosti ústavní stížnosti. Je-li totiž předpokladem přípustné ústavní stížnosti předchozí řádně podané dovolání, hledí se na dovolání bez vymezení předpokladů jeho přípustnosti jako ne nepodané, a proto ústavní stížnost nelze považovat za přípustnou.

Zdroj: NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu

právní věty sestavil © JUDr. Tomáš Nahodil, advokát