Můj výběr: Červnová judikatura Ústavního soudu

01.07.2021

IV. ÚS 3469/20 Ústavní stížností by měla být napadána rozhodnutí meritorní, a nikoli dílčí, byť pravomocná. Nepřípustná je proto ústavní stížnost proti rozhodnutí vrchního soudu o nevyloučení soudce, neboť řízení před obecnými soudy stále běží a stěžovatelka bude mít v případě pro ni nepříznivého meritorního rozhodnutí k dispozici procesní prostředky pro uplatnění námitek.

II. ÚS 3279/20 Na případy, kdy došlo k nabytí majetku v rozporu s § 29 zákona o půdě nelze mechanicky aplikovat judikaturu Ústavního soudu vztahující se k nabytí vlastnického práva od nevlastníka. Ústavní soud sice výjimečně připouští preferenci vlastnického práva nabyvatele převedeného majetku, přitom ale opakovaně uvádí, že jen jeho pouhá dobrá víra nepostačuje. Nad rámec dobré víry musí být taková výjimka odůvodněna ještě "zcela mimořádnými okolnostmi konkrétního případu". Ty se mohou vztahovat k povaze nabývacího titulu, osobě nabyvatele, jeho vztahu k nabytému majetku, předchozí délce užívání anebo může jít o okolnosti původního pozbytí majetku církví.

III. ÚS 1141/21 Právo na soudní ochranu nelze vykládat tak, že by stěžovatelům zaručovalo právo na rozhodnutí odpovídající jejich představám. Obsahem tohoto ústavně zaručeného práva je zajištění řádného soudního řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování v souladu se zákony a ústavními principy. Okolnost, že stěžovatelé se závěry či názory soudů nesouhlasí, nemůže sama o sobě založit důvodnost ústavní stížnosti.

I. ÚS 1206/21 Bylo-li dovolání odmítnuto jako nepřípustné, nejde o odepření přístupu k soudu ani spravedlnosti, nýbrž jde o naplnění podmínek dovolacího řízení, jejichž účelem je filtrace právně (ne)významných případů. Přístup k Nejvyššímu soudu je z vůle zákonodárce záměrně omezen a formalizován tak, aby se Nejvyšší soud mohl podrobněji zabývat skutečně jen vybranými, právně složitými a soudní praxí dosud neřešenými případy.

IV. ÚS 899/21 Posouzení podmínek pro vydání předběžného opatření a jeho konkrétní podoby z hlediska správnosti přijatého řešení se v zásadě vymyká přezkumné pravomoci Ústavního soudu a je věcí obecného soudu, jelikož závisí na konkrétních okolnostech případu. Ústavnímu soudu nepřísluší přehodnocovat názor obecných soudů o důvodnosti návrhu na vydání předběžného opatření, nýbrž je povolán pouze k ověření, zda rozhodnutí o návrhu na vydání (zrušení či změnu) předběžného opatření, popřípadě rozhodnutí o jeho zamítnutí, mělo zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), bylo vydáno příslušným orgánem (čl. 38 odst. 1 Listiny) a současně nebylo projevem svévole (v rozporu s čl. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny). Předmětem tohoto přezkumu může být i procesní postup, který nařízení předběžného opatření předcházel.

III. ÚS 323/21 Právní úpravu, jež kárně obviněnému soudci neumožňuje podat odvolání proti rozhodnutí kárného senátu, dosud plénum Ústavního soudu neshledalo protiústavní a Ústavní soud, který je tímto předchozím závěrem pléna (Pl. ÚS 33/09) vázán, proto ani v nyní posuzované věci nemohl přisvědčit obdobné argumentaci stěžovatele.

Zdroj: NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu

právní věty sestavil © JUDr. Tomáš Nahodil, advokát