Můj výběr z méně známé judikatury Ústavního soudu: červenec 2021

I. ÚS 897/21 Zcela totožné znění odůvodnění ústavní stížnosti uvodila stěžovatelka upozorněním, že nesouhlasí s právním názorem Ústavního soudu obsaženým v usnesení IV. ÚS 535/21, resp. že názor v něm vyslovený považuje za nesprávný. Ústavní soud posoudil tuto ústavní stížnost jako návrh směřující proti tomuto usnesení, neboť stěžovatelka se, navzdory poučení, že proti usnesení o odmítnutí návrhu není odvolání přípustné, domáhá jeho přezkoumání. To však zákon o Ústavním soudu neumožňuje. Řízení před Ústavním soudem je jednoinstanční a jeho rozhodnutí jsou konečná.

I. ÚS 948/21 Stížnost pro porušení zákona je procesní nástroj, který nepřísluší účastníku řízení, nýbrž výhradně ministru spravedlnosti. Účastník řízení tudíž nemůže od sdělení o nepodání stížnosti pro porušení zákona odvozovat lhůtu k podání ústavní stížnosti.

IV. ÚS 1372/21 To, že očekávání advokáta vztahující se k výši jím požadované odměny za promeškaný čas v částce 400 Kč nebylo naplněno, ještě nevede k závěru, že tím byla porušena jeho základní práva. 

I. ÚS 1437/21 Rozhodující vadou je nepřesná, resp. nedostatečná identifikace osoby, u níž má být domovní prohlídka provedena. Neoznačení orgánu, který ji má provést, samo o sobě není důvodem pro závěr, že takovým příkazem k domovní prohlídce a jeho realizací došlo k zásahu do ústavně zaručených práv a svobod. V zásah do ústavně zaručených práv a svobod nevyústilo ani nevymezení lhůty k provedení domovní prohlídky. Ta byla totiž provedena jen necelý měsíc po vydání napadeného příkazu. Takový časový odstup lze považovat za standardní, neumožňující právní nejistotu ani prostor ke zneužití legálního omezení stěžovatelovy domovní svobody.

II. ÚS 3260/20 Ani stát by neměl být v nejistotě, po jak dlouhou dobu je vůči němu nárok založený nezákonným postupem soudně vymahatelný a vynutitelný. Tříletá promlčecí lhůta začala stěžovatelům běžet nejpozději v dubnu roku 2004, kdy přestali vykonávat základní vojenskou službu. V této lhůtě však svůj nárok vůči státu řádně neuplatnili. Za jeho řádné uplatnění nelze považovat žalobu z roku 2003, jíž se stěžovatelé domáhali zvýšení služného. Interpretovat ji tak, že šlo o uplatnění nároku na náhradu škody dle zákona č. 82/1998 Sb. by znamenalo rozšířit ji nad rámec tam obsažené argumentace a udržovat tak stát v nejistotě, které další žaloby vůči němu mohou být soudy takto nad-interpretovány.

Zdroj: NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu

právní věty sestavil © JUDr. Tomáš Nahodil, advokát