Hostem ve speciálním vysílání Českého rozhlasu Radiožurnál: Výrazné vládní snížení rozpočtů oběma veřejnoprávním médiím může skončit u Ústavního soudu
A přidáme ještě jeden právní pohled. Ve studiu vítám Tomáše Nahodila, advokáta, který se zaměřuje na oblast ústavního a správního práva. Dobrý den.
Dobrý den.
Jak se jeví ten vládní záměr převést veřejnoprávní média z poplatků na státní rozpočet z vašeho pohledu, z pohledu vaší specializace?
Tak z pohledu mé specializace, to znamená advokáta, který se dlouhodobě zabývá ústavním právem, si nemohu nevzpomenout na určitou paralelu. Pro někoho možná vzdálenou, nicméně byla to právě Babišova první vláda, která s pomocí ČSSD a KSČM torpédovala způsob, jakým se stát vyrovnával s církvemi a náboženskými společnostmi. To znamená, chtěla dodatečně zdanit náhrady, které dostávaly za nevydaný majetek, a podobně omezování finančních prostředků, se kterými vlastně dlouhodobě a předvídatelně hospodařila veřejnoprávní média, kdy po téměř dvaceti letech došlo ke zvýšení koncesionářských poplatků, aby nyní z roku na rok, de facto ze dne na den a bez jakékoli debaty, došlo k jejich razantnímu snížení, paní Urbániková o tom hovořila, jedná se o jednu miliardu korun v případě České televize a o půl miliardy korun v případě Českého rozhlasu...
Je to zhruba 400 000 000.
...dobře, tak na mě jako na ústavního právníka to působí tak, že se vláda dlouhodobě snaží výdobytky listopadu 1989, to znamená veřejnoprávní média, která vlastně byla úspěšně jako původní státní média oddělena od státu, stejně tak jako církve, které se vlastně oddělily od státu, dostat skrz ty finance, které bude moci vláda kontrolovat nebo které může případně, jako chtěla, ale Ústavní soud tomu zabránil, v případě těch církví dodatečně zdaňovat, tak je vlastně chce dostávat pod svoji kontrolu.
Znamená to, že by se mohlo jednat o nějaký neústavní zásah?
Podle mého názoru ano. Jak Česká televize, tak Český rozhlas by se mohly bránit podáním ústavní stížnosti, pokud nedojde k přezkumu toho zákona, který se chystá, na základě iniciativy skupiny poslanců nebo skupiny senátorů. A mohly by se bránit právě s tím argumentem, že je zasaženo poměrně razantně do jejich majetkové podstaty.
Jak televize, tak rozhlas hospodaří nejenom s nemovitostmi nebo s nějakými právy duševního vlastnictví a podobně, ale pochopitelně hospodaří i s rozpočtem a ten rozpočet se nějakou dobu transparentně vytvářel. Jak Český rozhlas, tak Česká televize věděly, kolik dostanou v příštím roce. A dneska vlastně, nebo ze včerejška na dnešek jako studená sprcha působí to, že mají dostat o 15 % méně, ono řekne se 15 %, ale jak říkám, je to jedna miliarda nebo přibližně půl miliardy v případě Českého rozhlasu, tak vlastně je nepředvídatelně zasaženo do toho, co můžete jako právnická osoba dělat, to znamená, nakládat se svým majetkem a podobně.
Zásahy do majetkových práv, které je pod ochranou Ústavy a Listiny, mají být předvídatelné. Vezměte si, když dochází k nějaké daňové reformě, tak vždycky je to doprovázeno nějakou tiskovou konferencí vlády, média rozeberou tu daňovou reformu, potom vlastně dochází k diskuzi v prvním, druhém, třetím čtení ve Sněmovně, vstupuje do toho pochopitelně Senát a nakonec prezident. Tady ale došlo k té změně razantně, řekněme, skutečně ze dne na den a ty dopady jsou vlastně, nechci říkat přímo likvidační, ale zcela jistě jsou pro ta veřejnoprávní média, která mají zákonem uložené povinnosti, velice razantní.
A není to tak, jak říkal třeba pan Vondráček, že ta debata bude probíhat teď v průběhu projednávání toho zákona?
Ale debata o čem? Debata o čem, když finanční částka je stanovená a to ještě ke všemu, přestože máme k dispozici výroční zprávu za loňský rok, to znamená, kde už je ten rozpočet jak České televize, tak Českého rozhlasu vyšší v důsledku vybraných koncesionářských poplatků, respektive můžeme i pracovat s jejich letošními rozpočty, ale vládní koalice se rozhodla, že zvolí mechanismus, který je pro ta veřejnoprávní média nevýhodnější. Tohle všechno by ten Ústavní soud vlastně poměřoval.
Je důležité si uvědomit, jak říkám, veřejnoprávní média plní svou úlohu uloženou jim zákonem. Pro tu předvídatelným způsobem dostávaly finanční prostředky. A stát vlastně bez jakéhokoliv zdůvodnění jenom proto, že my jsme to slíbili voličům, to není ústavněprávní argument, který by mohl před Ústavním soudem obstát, do toho zasáhl.
Chápu to dobře, že podle vás tedy není neústavní ta změna samotného principu, ale tedy přechod z poplatku na financování ze státního rozpočtu, ale to snížení razantní té částky?
Ano, podle mého názoru, kdyby vláda chtěla sebrat vítr z plachet svým kritikům nebo veřejnoprávním médiím, tak řekne, ten start, ten výchozí bod bude ten současný, ten letošní rozpočet jak České televize, tak Českého rozhlasu, ten mi promítneme do toho námi chystaného zákona. Ale tak to není. Tam vlastně se objevuje rozpočet starý několik let nebo příjmy staré několik let a v tom, že vlastně je to tak velké, já bych to přirovnal k tomu, vezměte si, ta miliarda v případě České televize...
Bohužel už nemáme čas. Jsou tady zprávy. To byl Tomáš Nahodil, advokát, který se specializuje na oblast ústavního a správního práva.