Česká advokátní komora vybere mezi advokáty kandidáty na ústavní soudce. Proč jsem se přihlásil?

Prezident republiky zveřejnil kritéria výběru nominací do Ústavního soudu a o součinnost při hledání kandidátů mezi advokátkami a advokáty požádal Českou advokátní komoru.

Komoře jsem dal k dispozici svůj profesní životopis a zdůvodnil, proč bych se vedle svých kolegyň advokátek a kolegů advokátů rád ucházel o její nominaci:

• vystudoval jsem naši nejmladší regionální právnickou fakultu (Právnickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci), jejíž absolvent dosud nikdy nebyl ústavním soudcem
• mou dlouhodobou profesní orientací je správní právo, věnuji se mu nejen jako advokát, ale i publikačně (jsem spoluautorem knižního komentáře k zákonu o místním referendu a čtyř vydání knižního komentáře k novému správnímu řádu vydaných u prestižních nakladatelství a citovaných v odborné literatuře i judikatuře)
• od r. 2013 zkouším koncipienty u advokátních zkoušek z ústavního a správního práva
• v advokátní praxi jsem se převážně zabýval složitými restitučními případy, Ústavnímu soudu bych rád nabídnul své praktické zkušenosti získané při jejich řešení a pokračoval v budování jeho hodnotové kontinuity promítané do rozhodování kauz týkajících se vyrovnávání s naší minulostí navracením majetku původním vlastníkům
• věkově jsem zástupcem generace právníků 40+, kteří práva začali studovat již v období plně rozvinutého demokratického právního státu po listopadu 1989, kterážto věková skupina není u Ústavního soudu zastoupena v odpovídajícím počtu
• hodnotově jsem spíš liberál než konzervativec, demokratický právní stát pro mne především znamená přednost svobody občanů před právy a zásahy státu do ní
• jsou mi blízké názory ústavních soudců, o nichž média v minulosti psala jako o progresívních (Jaromír Jirsa, Tomáš Lichovník, Kateřina Šimáčková, Vojtěch Šimíček, David Uhlíř).

Za nejdůležitější bych jako ústavní soudce považoval zrychlit řízení o individuálních ústavních stížnostech (ty zjevně neopodstatněné odmítat nejlépe do jednoho měsíce a meritorně jim vyhovovat či je zamítat nejlépe do tří měsíců, ve složitých případech do půl roku), důsledněji pracovat s právními závěry obsaženými v částech odůvodnění usnesení a nálezů Ústavního soudu nazývaných obiter dicta v následných budoucích rozhodnutích, zvýšit počet vyhovujících nálezů ze současných cca 5 % na 10 % (jsem přesvědčený, že v pochybnostech, má-li být individuální ústavní stížnost spíše odmítnuta nebo má-li jí být spíše vyhověno, je lépe rozhodnout o ní vyhovujícím nálezem, protože i když hodně propracovaných právních názorů, které dávají logiku a jimiž advokáti argumentují před soudy, obsahují i odmítavá usnesení, dokud si na sebe "neobléknou košili" nálezu, nejsou závazná) a prosazovat do rozhodovací praxe Ústavního soudu moderní právní doktríny ústavních soudů členských zemí Rady Evropy, Evropské unie a mezinárodních soudů.