Co a proč si myslím o tom, jak by to (ne)mohlo a (ne)mělo být s novým předsedou Ústavního soudu

Co a proč si myslím o přípustnosti jmenovaní předsedy Ústavního soudu končícím prezidentem jaksi do budoucna, s odloženou účinností, tedy zatímco je stávající předseda Ústavního soudu ještě ve své funkci a nový prezident není zvolený?

Předně, to, že na některé otázky a situace, které mohou nastat v životě státu, nedávají zdánlivě Ústava nebo provádějící zákony k ní přímou a jednoznačnou odpověď, ještě neznamená, že takové odpovědi a řešení nelze úspěšně dovodit výkladem pomocí ústavních zvyklostí. Během dosavadní třiatřicetileté polistopadové historie například v obdobných případech nedošlo na to, aby prezident s odloženou účinností jmenoval některého ze soudců obecných soudů, rektorů vysokých škol, velvyslanců, předsedů vlád, ministrů apod. Ke jmenování docházelo vždycky až v tom okamžiku, kdy byly úřady aktuálně prázdné. Jediné dvojvládí, které ale nezpůsobuje žádné interpretační ani praktické problémy, je situace, kdy nově jmenovaný předseda vlády skládá svou vládu, zatímco dosavadní premiér ještě vede tu svou v demisi. Tahle konstrukce je ale podle mne pro obsazování předsedy Ústavního soudu nepoužitelná.

Ústavní zvyklosti jsou tedy, jak vidíme, důležité interpretační vodítko. Čím déle se podle nich postupuje, tím méně je (za běžných okolností) důvod se od nich odchýlit. Protože v minulosti k ničemu takovému, o čem se nyní spekuluje, u Ústavního soudu nedošlo, bylo by "kreativní" jmenování jeho nového předsedy excesem, pokud a dokud už tenhle soud svého předsedu má.

V opačném případě by nutně vznikl kompetenční spor mezi dvěma předsedy Ústavního soudu o to, kdo jím je a kdo ne, a také spory o zásah do veřejných subjektivních práv všech stávajících ústavních soudců, z nichž jedině, nejmenuje-li prezident k Ústavnímu soudu současně nového soudce (viz dále zmíněná léčka), může předsedu soudu vybírat a jmenovat.

Ať už k takové situaci dojde, nebo (proboha, doufejme, že!) ne, měli by kandidáti na prezidenta mít raději už teď spolu se svými odbornými poradci připravené řešení, jak by od okamžiku složení svého prezidentského slibu v téhle konkrétní situaci postupovali.

A teď pozor na léčku. Předsedou Ústavního soudu, kdyby s jeho jmenováním ústavním soudcem souhlasil Senát, by se mohl stát patnáctý ústavní soudce, který u soudu zatím ještě nepůsobí, ale kterého se prezident chystá Senátu v nejbližších dnech navrhnout. Po souhlasu Senátu by ho mohl jedním aktem jmenovat do obou funkcí zároveň. Souhlas Senátu totiž potřebuje jen ke jmenování ústavního soudce, ale už ne k tomu, aby ho postavil do čela Ústavního soudu.