O střetu zájmů a nerovném přístupu

24.05.2021

Nominace kandidátů a schvalování kandidátních listin do představenstva advokátní komory se řídí stálým volebním řádem sněmu z roku 2009. Ponechám stranou, že označovat právní předpisy výslovně za stálé, připomíná doby minulé, které už naštěstí odvál čas. Stálost volebního řádu, jakkoli si ji nese ve svém názvu, je paradoxně o to menší, že byl změněn hned na následujícím sněmu v roce 2013 a na tom dalším v roce 2017 znovu.

Chce-li letos některý advokát kandidovat do představenstva Komory, může jí buď svou kandidaturu oznámit sám (osobní kandidatura) nebo to za něj udělá jiný advokát či jejich skupina (návrhová kandidatura). O jeho kandidatuře pak v obou případech hlasováním rozhodne končící představenstvo (Čl. 5 odst. 2). Tedy paradoxně tentýž orgán Komory, kam advokát kandiduje, složený navíc i z těch advokátů, kteří o zvolení do něj - nominováni představenstvem - usilují též. Kandidáty do sebe samého může totiž navrhovat i představenstvo [Čl. 3 odst. 1 písm. a)].

Marně hledám ve veřejné správě obdobu pro to, že orgán, do něhož se kandiduje, nejprve navrhne kandidaturu svých vlastních členů, teprve pak zveřejní výzvu k předkládání dalších nominací, potom schválí kandidaturu svých vlastních členů a současně rozhodne, zda z došlých návrhů na tutéž kandidátku zařadí i jiné osobně či na návrh jiných nominované kandidáty. 

Stálý volební řád sněmu trpí ohledně navrhování a schvalování kandidátů do představenstva Komory evidentním střetem zájmů. Na ten přitom bývali advokáti vždycky hákliví. Nikdo nemůže být soudcem ve své vlastní věci, učí se už na právnických fakultách.

Plné znění publikováno zde.